Jakub Mareš, tvořící pod hlavičkou Kubi Softu, obsadil do hlavních rolí svých her již několik postaviček ze startrekového vesmíru. Jmenujme například komandéra Špekoteje či Neelixe. Dnes máme možnost seznámit se se zbrusu novým příslušníkem Hvězdné flotily Spojené federace planet poručíkem Tvrdkem.

Jak se dozvídáme v intru, poručík Tvrdko si právě užíval lážoplážo na holopalubě, když dostal z vyšších míst rozkaz prozkoumat nedalekou osídlenou planetu. Poslušen rozkazu proto ihned skočí do raketoplánu a vydává se na cestu. Celá hra je rozdělena do pěti samostatně spustitelných kapitol, přičemž druhou a další pasáže spustíte pouze tehdy, pokud znáte příslušné heslo, které se dozvíte po úspěšném dokončení pasáže předchozí. V první části, navazující na již zmíněné intro, se s Tvrdkem proháníte nad planetou a srážíte nepřátele, kteří mají tu smůlu, že se vám připletli do cesty. Mezi jinak naprosto bezbranné protivníky se řadí přihlouplí ptáci, ještě přihlouplejší zelené koule s ocáskem a růžové zubaté přísavky, které mají všechno na háku a tupě sedí na stromech. Tato úvodní kapitola je více než jednoduchá, nehrozí vám vůbec žádné nebezpečí a vaší jedinou starostí je nahamounit co nejvíc bodů srážením zvířátek. Velmi zajímavě zní hlas poručíka Tvrdka linoucí se z reproduktorů během intra. Nevím, jak jinak ho popsat než jako zajímavý, takže u toho zůstaňme. Než se však nadějete, příběh se posune dál a Tvrdkův raketoplán havaruje na planetě. Až v této chvíli se nám odhalí hlavní „zápletka“ – jakýsi pohublý světle modrý mimozemšťan se opováží ukradnout Tvrdkovi čokoládovou tyčinku Marz, která mu při havárii vypadla odněkud z kapsy. Co k tomu dodat – tentokrát je to osobní!

Nesmím zapomenout zmínit, že tato krádež tvoří ústřední náplň druhé kapitoly, jež je kompletně celá neinteraktivní a my se tak záhy můžeme posunout ke kapitole třetí. No a je to právě třetí kapitola, kde začíná přituhovat. Pokud jste byli zvyklí na dětskou obtížnost předchozích staršpekových her, Tvrdkova dobrodružství vás nemile překvapí. Možná to souvisí s jeho jménem, faktem však zůstává, že pokud nemáte právě svůj den, budete se u Tvrdkových dobrodružství trápit až do zblbnutí a stejně vám to nebude nic platné a nehnete se ani o kousek dál. Třetí část se přitom zpočátku tváří jako klasická chodička/mlátička. Tvrdko se vydává na cestu za znovuzískáním svého čokoládového majetku a při procházce v lese rozdává rány namodralým emzákům a červeným kulatým nesmyslům se žlutým kohoutem na hlavě. Protože je v ráži, může je častovat i menšími šutráky, na které cestou narazí. První zádrhel nastane v okamžiku, kdy Tvrdko nalezne podivný stroj pravděpodobně zemědělské povahy, do něhož se pohodlně uvelebí. S tímto strojem musí projet, nebo spíše proskákat, následující pasáž, v níž kolesy stroje drtí nebohé nepřátele. Většinu času však stráví ve výskoku, protože jeho pracovní nástroj nenese právě dobře kontakt se stromy či domečky červených kulatých nesmyslů. Pokud máte ďábelské štěstí, které si můžete zřejmě vysloužit pouze tím, že cestou domů převedete nemohoucí babičku přes rušnou křižovatku, povede se vám projít touto pasáží poměrně rychle. Jestliže jste však chromé babičce v nestřeženém okamžiku vytáhli ze síťovky lahodný oranžový pomeranč, počítejte s tím, že následující hodinu budete mít co dělat. Pokud se prostě nenaučíte, v jakém okamžiku se máte odrážet, budete se donekonečna rozbíjet o vršky stromů. Na stejném principu fungovalo v minulosti nespočet her. Já si teď kupříkladu vybavuji jednu westernovou, v níž jste na koni pelášili do městečka Kane. Tamní kopce zeminy a všudypřítomné keře byly také k vzteku, ale to se psal rok 1990 a po podobných hrách jsme se mohli utlouct. Dnes je jiná doba a velmi snadno se vám může stát, že to po několika desítkách minut zoufalých pokusů vzdáte stejně jako já...

Jenže už druhý den jsem byl zpět a na první pokus se mi podařio s Tvrdkem proskákat zdárně až na útes. Z něho Tvrdko bravurně seskočí a zahájí své podvodní dobrodružství. Během svého plaveckého výletu si musí dávat pozor hned na několik věcí. Jeho život mu chtějí ukrátit čtyřoké ryby podobné těm ze Springfieldu a pichlavé nafukující se a splaskující hnědé ježaté ryby s jedním okem citelně větším, než je to druhé. Potěšilo mě, že Tvrdkovi postupně dochází zásoba vzduchu v plicích, takže pokud se chce ve zdraví dočkat souboje s podmořským bossem, nesmí přehlížet nepravidelně rozmístěné vybublávající vzduchové bubliny. Tvrdkovo mokré dobrodružství vás nedokáže vytočit tolik jako pasáž odehrávající se na samohybném zemědělském stroji neznámého účelu, přesto i tak dokáže zamrzet. Především trošku neohrabané ovládání „plavajícího“ Tvrdka by chtělo dotáhnout, protože udržet postavičku na jedné úrovni je prakticky nemožné, natož se s ní ještě snažit plout do strany. Když se k tomu při souboji se závěrečným bossem přidá další Tvrdkův handicap, a sice neschopnost udělat kotoul vlevo, stane se ze souboje procházka očistcem. Tvrdko si s sebou totiž zapomněl přibalit nějakou zbraň použitelnou na větší vzdálenost, než je dosah jeho pěstí, a proto se s přerostlou ohyzdnou podvodní příšerou plivající růžové chomáče cukrové vaty musí vypořádat jejím ukopáním k smrti. Ukopáním ve spojení s kotrmelci. To je vážně síla, obzvláště když nemáte tušení, jakými zákonitostmi se tento souboj řídí. Fakt mám pocit, že záleží na tom, jestli ryba hýbe ploutví nebo těmi svými vidlicovitými chapadly. Tudíž tu máme další pasáž, v níž zcela určitě na chvíli zatvrdnete. Na tomto souboji bych našel ještě dvě další mušky na kráse. Platí, že růžové smrtící chomáče finálního bosse vás zabijí na jediný dotek. Protože se však při každém úspěšném kotrmelcovém útoku proti přerostlé rybě nekontrolovatelně odrazíte přes celou obrazovku, nevyhnutelně se čas od času s nějakým tím chomáčem střetnete. A to vážně naštve, protože proti tomu nemůžete udělat zhola nic. Stejně tak naštve, že se vám postavička může zaseknout na místě, kdy vám pak nezbude nic jiného než čekat na růžovou ránu z milosti.

Pokud se vám podaří vypořádat se všemi nástrahami souboje s přerostlou rybou, čeká na vás další klasická chodička potemnělým pralesem cizí planety. Tentokrát vás kromě malých červených nesmyslů budou obtěžovat zelení chameleóni s „laserovými“ jazyky, které neustále vyplazují a zatahují zpět. Následuje další pasáž, která je zábavná pouze v tom případě, že se vám vše podaří na první pokus. Zbývající cestu pralesem si totiž musíte proskákat na trampolínách. Aby to nebylo tak jednoduché, povalují se mezi trampolínami chameleóni. Ani v této části se několikerému úmrtí nevyhnete a zamrzí vás to především ve chvílích, kdy Tvrdko zemře a vy přitom vidíte, že mezi chameleónem a vaší postavičkou je dobrý centimetr volného prostoru. Až se vám podaří doskákat na samý konec pralesa, najdete přerostlou sovu, s jejíž pomocí se vznesete na hvězdami ozářenou oblohu, z níž budete sestřelovat nepřátelské plovoucí objekty, které se snad raději nebudu snažit pojmenovat. Sova může po svých nepřátelích plivat takové zelené – no, asi hleny – které dokáží zkazit náladu i tomu nejzarytějšímu odpůrci důstojníků létajících na neoznačených a nepřihlášených sovách. Opět menší výtku bych měl k tomu, že sova je příliš velká, takže svou „střelbou“ nedokáže pokrýt horní pětinu obrazovky. Podobně se mi nelíbilo, že to sovu samo od sebe táhne neustále dopředu, takže ji není možné opřít o levou stranu obrazovky a nechat se jí tlačit vpřed.

Jakmile vás sova katapultuje zpět na zem, dostanete se do páté, závěrečné části Tvrdkových dobrodružství. Jako první tu máme závod s hlavním záporňákem do kopce, z kterého se valí hromada kamení. Zde je všechno otázkou úvodního zareagování. Pokud promeškáte vhodný okamžik a emzák vám uteče, horko těžko ho budete přes příval kamení předbíhat. Jestliže se však před něho dostanete hned na samém začátku, nemá pro změnu nejmenší šanci předhonit on vás. Jako správnému šťouralovi se mi nelíbilo, že si můžu nepřítele zezadu „přičapnout“ a uměle ho držet na jednom místě do skonání světa. Když jdete nahoru, musíte pak zákonitě i dolů. To vás čeká hned v následující části, v níž sjíždíte z kopce v důlním vozíku á la Indiana Jones a snažíte se převálcovat co nejvíc jakýchsi ježků a ještě jedněch uhýbajících potvor. No a pak už se stačí vypořádat s tím úplně největším a nejsilnějším závěrečným bossem, kterým je náš malý, neduživý mimozemšťan, jenž zbaštil Tvrdkovu Marzku. Netradičně (ne však v této hře) se jedná o džentlmenský souboj na pěsti, který je – jak je u staršpekových her zvykem – ne zcela dotažený alespoň k nějaké logické hratelnosti. Buď se vám podaří přerostlého opičáka umlátit k smrti, nebo ne. Navíc po vás cosi hází, ale ani po bližším zkoumání se mi nepodařilo odhalit co. Buď je to kus starobylé vázy z páleného jílu nebo zpola naplněný měch vody. Nebo to také může být něco úplně jiného.

Dnešní dlouhou recenzi aktuálně poslední staršpekové hry si tudíž můžeme shrnout. Jakubovi musím kromě již zmíněných věcí vytknout i podle mého soudu nepraktické rozdělení celého příběhu na několik spustitelných souborů. Myslím, že by bylo lepší uzavřít celou hru do jednoho souboru, čímž by se ušetřilo několikeré nahrávání a zbytečně duplicitní grafika, které nebude málo. Také mi vrtá hlavou, proč se výsledky dvou různých disciplín zapisují do jedné a té samé tabulky, ačkoliv je dost možné, že tenhle problém souvisí spíše s Game Makerem, v němž je hra vytvořena, než s vlastní hrou. I když nejsem žádná fajnovka, myslím si, že obtížnost je v některých okamžicích nastavena příliš vysoko a dnešní hráči by mohli hru velmi rychle vzdát s tím, že jim to není zapotřebí. Jasný klad klasicky představuje originální grafické zpracování a také hudba, která vás může nadchnout tam, kde se nezaseknete, ale logicky začít žrát v místech, která opakujete do zblbnutí. Jako fanoušek herní hudby však jednoznačně oceňuji to, co nám Kubi Soft z reproduktorů servíruje. Na samý závěr se ještě jednou vrátím ke zmíněné originalitě. Ta v Dobrodružstvích poručíka Tvrdka zašla až na samý okraj snesitelnosti. Pokud jste dávali při čtení recenze dobrý pozor, nemohlo vám ujít, že se ve hře nestřílí z phaserů, ani tu nejsou žádné známé postavy, prostě nic takového. Dokonce jsem se dostal do fáze, kdy jsem zvažoval, zda se tato hra pro recenzi na Star Trek Games.CZ vůbec hodí. Jak to dopadlo, vidíte sami, ale prst mám v tomto směru varovně vztyčený. „Star Špek“ v názvu hry nemusí nutně stačit. Končit by se však mělo pozitivně a jinak tomu nebude ani tentokrát. Pokud se vám líbí totálně ulítlý styl staršpekových her, Dobrodružství poručíka Tvrdka byste si neměli nechat ujít. V každém případě musíte počítat s tím, že bez řádné porce umu a trpělivosti to tentokrát nepůjde.