Ve staršpekovém vesmíru našlo svůj protějšek již několik známých postav ze Star Treku. Pokud se však nemýlím, teprve teď dochází i na sérii Nová generace a to především na prvního důstojníka, komandéra Raykra. Ale možná přijde i Jean-Luc Picard…

Kluci Marešovi nadále pokračují v zaběhaném mustru, takže není příliš věcí, které by nás na Raykrových dobrodružstvích mohly překvapit. Ale vezměme to po pořádku. Komandér Raykr je v úzkých. Enterprase zamořili zlí roboti a jedinou Raykrovou nadějí je dostat se do holosíně, kde před nimi bude v bezpečí. Úvodní „brífink“, v němž mu tento cíl zadá kapitán Picard (tak přece dorazil!), je vážně vtipně podaný. Komandér Raykr i nepřátelští roboti jsou sice roztomile vykreslení, jak ostatně bývá u Star Špeku zvykem, ale grafika jinak docela pokulhává. Celý děj se totiž odehrává pouze na dvou místech – řekněme v lodním baru (s rozsvícenými a zhasnutými světly) a v hangáru. Ale i to je lepší než počet nepřátel, kterými jsou pouze naši známí zlí roboti. I ti by však mohli mít trochu „fantazie“ a čas od času vyrobit nějakou jinou sérii. Stejně bledě to dopadá i s překážkami, kterým se Raykr musí na cestě vyhýbat. Kromě toho, že obchází pultíky, si také musí dávat pozor na elektrické paprsky, které s ním pořádně zacloumají a pošlou ho zpět na začátek dané pasáže. A to je vážení přátelé vše. Žádní další nepřátelé, žádné další překážky, žádné další grafické finesy, nic. Roboti útočí na našeho hrdinu svými ostrými zuby, on po nich střílí ovály modré energie, které vypouští přímo z hrsti. Holt frajer. Hra tentokrát není rozdělená na jednotlivé obrazovky, ale několik zprava doleva skrolujících pasáží. V hangáru, jenž je zabírán z většího odstupu než první část hry, po svých protivnících Raykr ani nestřílí, pouze je po staršpekovsku přeskakuje. Trojice úrovní vás však na dlouho nezabaví a tak skončíte dřív, než se do hry stačíte ponořit.

Tentokrát se také nedočkáme žádného namluvení, což je možná jedině dobře. Po valnou většinu hry budete stále dokola poslouchat jeden startrekový nápěv, který v hangáru nahradí melodie číslo dvě. Kluci si neošetřili případ, kdy by si někdo chtěl po úspěšném dokončení hry celou dějovou linii ještě jednou připomenout. Prostě že by kliknul na Start a hrál znovu. V takovém případě se oba hudební motivy smíchají v jeden, což na náladě nepřidá.

Dál už mě nenapadá nic dalšího, co bych k této hře dodal. Možná jako klad mohu hodnotit fakt, že je poměrně krátká a lze ji relativně rychle dohrát. Elektrické paprsky vás sice opět budou vytáčet, ale když zachováte chladnou hlavu, tak je časem všechny překonáte. Trochu mě však děsí to, že všechny staršpekové hry jsou na jedno brdo, s výjimkou několika zajímavých nápadů, které to však nezachrání. Tímhle stylem mohou kluci chrlit jednu arkádu za druhou, že je ani nebudu stačit hrát. Už teď pořádně nemám o čem psát a s dalšími podobnými přírůstky se to bude jedině zhoršovat. Možná by kluci měli přesídlit na jiný žánr nebo vytvořit jednu větší, prokreslenější, promyšlenější a hlavně hodnotnější arkádu.