Svět Star Treku je tak velký a obsahuje tolik míst, do kterých nikdo nevkročil, že jej nemůže žádná hra podchytit. Mnoho se snažilo, mnoho zklamalo. Tahle je ze všech nejblíž.

Adventure, tahové strategie, realtime strategie, kvízy, 3D střílečky, hopsačky… jmenujte to, máte to mít – a my bychom teď mohli všechny klidně jmenovat, kdyby to zbytečně nezabralo velkou část recenze. To všechno, často v mnoha vydáních, představuje hry ze světa Star Treku. Bezesporu bohatého a do nejmenších detailů propracovaného universa, který má po celém světě tolik příznivců, že jakékoliv křivé slovo na jeho adresu může znamenat klingonský bojový nůž v zádech. Proto předesílám – Star Trek je v pohodě.

Do simulace soubojů vesmírných lodí, které hrají ve Star Treku tak důležitou roli, se ale zatím nepouštělo tolik tvůrců. Za zmínku z této oblasti proto stojí snad jenom dva tituly – tím prvním je série Starfleet (Klingon) Academy (shodou okolností také od Interplay) – ovšem to jsou skutečné simulátory, ve kterých stojíte na můstku přímo na palubách lodí. Méně takticky, více akce. Tím druhým povedeným titulem z tohoto soudku je potom Star Trek: Armada od Activision, což je sice „jenom“ realtime strategie, ale díky využití některých velmi povedených prvků a rozmanitosti čtyř zúčastněných ras je to velmi dobrá realtime strategie. A pak je tu Starfleet Command 2 – mocně vylepšené pokračování už tak dobré hry, založené na populární stolní hře Starfleet Battles.

Okolo každé stolní hry existuje obvykle větší či menší komunita (stolní hry mají tu nevýhodu, že je s výjimkou animovaného Garyho z oskarového krátkého filmu od Pixaru nemůžete hrát sami se sebou), stejná komunita se ovšem vytváří okolo on-line her – a SFC je pro on-line komunitu hra jako stvořená. SFC 2 v sobě obsahuje masivní singleplayer, ovšem podpora pro on-line multiplayer je tak obrovská, že v tomto případě stojí za úvahu i pokus o vstup do této internetové „divize“ Star Treku.

Zatímco většina her orientovaná na multiplayer opomíjí anebo odsouvá hru pro jednoho hráče, ne tak SFC2. I když je její jádro, tedy souvislé tažení, nebo lépe jedno z dvanácti tažení, která jsou tady k dispozici (dokončení jednoho každého vám zabere několik týdnů hry), založeno na on-line systému Dynaverse II, nebudete o nic ochuzeni. Hra je rozdělena na dvě části – tou první je obrovská mapa celého vesmíru, rozdělená na teritoria podle toho, které z civilizací patří. Po této mapě, složené pro přehlednost z hexagonů, se můžete volně pohybovat – pro začátek tažení, kdy budete velet jedné slabé fregatě, se ale doporučuje pohybovat se v nitru spojeneckého území a teprve později, kdy se vaše flotila rozroste a vaše lodi zesílí, můžete pomýšlet na expedice na hranice a možná i do hloubi území nepřátelských. Některé sektory obsahují spojenecké základny, ve kterých můžete opravovat svoje plavidla anebo nakupovat další. V každém ze sektorů také můžete přijímat různé množství misí – od jednoduchých patrolovacích misí přes ochranu konvojů až po ochranu doků před útoky pirátů. Později ovšem mise přitvrdí – jednak se dostanete do potyček s velkým množstvím protivníků a soubojů velkých flotil, jednak budete muset přijímat mise, které jsou součástí hlavního příběhu – hrozící invaze ISC, mimozemské „organizace“, toužící po ukončení všech válek v galaxii podrobením všech znesvářených ras. Sice pěkný ideál, kterému se ale Federace (ale ani žádná jiná rasa ve vesmíru) nehodlá podřídit.

Putování po vesmíru a nákup/opravy lodí ale zabírají jenom zlomek hry. Její jádro, kterému se budeme věnovat i v jádru této recenze, potom představují 3D taktické boje, které patří vedle Homeworldu k tomu nejlepšímu a nejpropracovanějšímu, co na poli taktických realtime strategií ve vesmíru najdete. Ale varování předem – když to poprvé uvidíte, začne se vám kouřit z uší, z nosu a možná i z jiných otvorů. Design Star Treku se podařilo přenést do interface hry dokonale – takové množství tlačítek, kontrolek, táhel a displejů jste dohromady ještě nikdy neviděli – jenom na palubě Enterprise ve filmu, ale tam jste to nepotřebovali obsluhovat. Ovládání nejenom vypadá složitě – ono JE složité. Ta tlačítka – miniaturní ikonky a šoupátka – to všechno jsou ovládací prvky, které musíte znát a musíte je obsluhovat. Dokonalé ovládání vaší lodi a později i vaší flotily je to, co dělá rozdíl mezi prachobyčejnou 3D strategií a dokonalou taktickou hrou s nepřeberným množstvím možností. Abyste porozuměli tomu, o čem teď bude řeč, musíme si celý taktický engine hry trochu rozpitvat.

Jádrem akce je 3D vesmír, ale nelekejte se, taktika je omezena jenom na 2D plochu – žádný Homeworld. V jeho středu (z hlediska pohledu) bude loď, které velíte. Ta se může měnit nejenom podle toho, jakou novou si ve hře koupíte (mimochodem nakupuje se tady za prestiž utrženou ve vítězných bitvách), ale také podle toho, do které z lodí své vlastní flotily se budete chtít v průběhu bitvy přenést. Samozřejmě můžete s kamerou různě laborovat, naklánět a oddalovat výhled a místo standardního pohledu zezadu můžete zvolit i top-down perspektivu. Věřte, že nejlepší výhled je na vaši loď s pohledem fixovaným na zrovna zaměřeného protivníka.

Ovládání pohybu lodi je jednoduché – ovládáte pouze rychlost, a pokud se chcete otočit, kliknete na výhled a loď se pootočí v daném směru (to samozřejmě závisí na jejích vlastnostech, respektive na její agilitě). Nebyl by to ale Star Trek, kdyby tady nebyly speciální manévry – můžete nechat automaticky sledovat zaměřený cíl anebo jej automaticky orbitovat. Jednou z funkcí kormidla jsou potom „erratic maneuvers“, což je nepravidelné vychylování z kursu, čímž se sice sníží pravděpodobnost zásahu, ovšem znemožní se tak rovněž používání vlastních zbraní. Skutečnou vychytávkou jsou potom HET – „high energy turns“ – rychlé manévry náročné nejenom na energii, ale také na konzistenci trupu lodi. Po započetí tohoto manévru se začne sbírat energie, která se pak uvolní v jednom okamžiku – a loď tak může provést obrátku o 90 nebo 180 stupňů takřka ihned. V bojích je ovládnutí této funkce nedocenitelné – pokud se nemůžete oponentovi dostat „na kobylku“, tedy na místo nejméně chráněné poškozenými štíty, a otáčíte se v kruzích v marné snaze o manévrování na jeho „6“, není nic lepšího než otočka o 180 stupňů a plná salva ze všech zbraní, která bitvu velmi často rozhodne. HET ovšem nemůžete používat příliš často, protože by loď nápor nevydržela.

Velmi důležitou součástí hry jsou samozřejmě zbraně. Najdete tady všechno, co byste od takové hry čekali – phasery, fotonová torpéda, miny, naváděné rakety i extra silné zbraně, montované jen na ty největší lodě. U zbraní a jejich použití hraje roli celá řada faktorů, jejichž znalost vám může často zachránit život. Musíte vědět, která zbraň pokrývá jakou oblast – některé zbraně mohou pálit jen dopředu v určitém úhlu, další jen po stranách, jiné dozadu. Ideální je samozřejmě taková konfigurace zbraní, která vám umožní soustředit co největší palebnou sílu do jedné salvy – tak se vám podaří oslabit nepřátelské štíty, kterými pak snadno projdou ničivá torpéda. Zbraně na každé lodi si můžete nakonfigurovat do různých skupin, abyste je mohli v bitvě snáze kontrolovat – v jedné skupině budete chtít mít energetické zbraně, v jiné torpéda, abyste nevyplýtvali torpéda na příliš velkou vzdálenost anebo proti štítům. A je jasné, že každá třída lodí má jiné zbraně a vyžaduje jinou taktiku.

V boji nefigurují ale zdaleka jenom klasické palubní zbraně – do hry tady vstupují i stíhačky, které mohou být neseny na palubě velkých lodí a účastnit se bitev, stejně jako modifikované přepravní moduly (ty ale můžete modifikovat také na sebevražedná komanda anebo klamné cíle). Najdete zde ale i miny, které můžete vyhazovat do cesty pronásledujícím lodím, ale které můžete také do jisté vzdálenosti teleportovat přímo z paluby. ECM a ECCM – Electronic Counter Measures a Electronic Counter Counter Measures, jinými slovy elektronická válka, kterou povedete za cenu zvýšené energetické spotřeby. Využívat můžete i vlečných paprsků (Tractor Beam) k zachycování poškozených lodí, nepřátelské lodě můžete navíc také zajímat výsadky mariňáků, teleportovaných přímo na jejich palubu. Při získávání informací o nepřátelských plavidlech a instalacích můžete používat průzkumné sondy pro velkou vzdálenost nebo podrobný sken pro bližší setkání.

Všechny činnosti, které budete během boje provádět, jsou závislé na energii. Ta pramení z centrálního reaktoru a je distribuována podle aktuální potřeby. Můžete samozřejmě nastavovat i priority pro různé oblasti, ovšem pak hrozí nebezpečí, že vám nezbude energie v motorech, když budete potřebovat nutně uniknout z bitvy. Anebo naopak – po elektronické válce, modifikaci štítů a divokých manévrech vám už nemusí zůstat dostatek energie na zbraně. Při proniknutí nepřátelských zbraní štíty dojde k poškození lodi – to se dá opravit přímo v boji, pokud máte na palubě dostatek materiálu (dá se přikoupit na základnách). Pokud ale dojde k poškození reaktoru, začne ubývat energie a dříve nebo později dojde k selhání všech funkcí. Pokud se vám podaří z bitvy uniknout, můžete spoléhat na opravy na základně. Pokud ne, s lodí se můžete rozloučit (ve hře nemůžete zemřít – při zničení lodě se materializujete znovu na nejbližší základně, ovšem se ztrátou prestiže a slabou lodí jako náhradou).

Sečteno a podtrženo – patříte-li mezi fandy Star Treku, nemáte o čem přemýšlet. A máte-li rádi propracované taktické strategie, spoustu knoflíků a táhel a postupné tažení s rozšiřováním strojového parku a zdokonalováním výbavy, potom jste tady na tom nejlepším místě – u hry, která vám vydrží na dlouhou dobu a u které se ani chvilku nebudete nudit.

+ Desítky lodí ze Star Treku, dokonalý taktický engine, pestré a dlouhé tažení.
- Dlouhé nahrávací časy, příležitostné padání do systému, pro někoho složité ovládání.
VERDIKT: Až na pár technických nedostatků se nám opět po dlouhé době urodil pěkný kousek z prostředí Star Treku.
Score: 85 %