Jednoduchý recept na dobrou hru. Nutné je hodně známé jméno, takže si stačí licencovat třeba Star Trek: Nová Generace. Zvolíme populární žánr, třeba doomovky. Smícháme dohromady. K tomu zpracování až oči budou přecházet, zajištěno díky licencovanému enginu z Unrealu. Zase smícháme, přidáme trochu vlastní iniciativy a za rok a něco tu máme výsledek. Ať se vám to líbí nebo ne, Star Trek je obrovský celosvětový fenomén, jehož jméno je využíváno ve všech oblastech zábavního průmyslu. Samozřejmě se to tedy týká i počítačových her. Těch vzniklo skoro deset, plus spousta cédéčkových encyklopedií, průvodců po Enterprise apod. Jejich kvalita nebyla povětšinou nijak závratná, ale díky jménu měly úspěch snad všechny, což je hlavní důvod pro bitky o licence na jednotlivé série. Interplay se zuby nehty drží té původní (původně kreslené adventky, později vesmírný simulátor a teď se chystají na real-timovku), Microprose zase Next Generation (adventka, akční-adventka, současná klingoní akce a budoucí vesmírná strategie), sám Paramount přes Viacom stvořil asi zajímavé encyklopedie a pochybné interaktivní filmy a o další série jako třeba Voyager se ještě jedná. Zkrátka ruch kolem Star Treku byl, je a bude. Poslední dobou naštěstí stoupá rozmanitost her využívajících tuto licenci a také jejich kvalita, což je samozřejmě chvályhodné. Mě těšilo ještě více, že se tohoto trendu držel i Microprose při vývoji Klingon Honor Guard (KHG). Potencionální záruky jeho kvality jsem zjednodušeně zmínil v podnadpisu. Ale samozřejmě jen tyto ingredience nestačí, protože i s takovými trumfy se to dá krásně zkazit. Microprose sice má jakés takés zkušenosti s designováním úrovní u více adventurovských Generations a také s nedávno zrušeným First Contactem, ale KHG má být jejich pořádným AAA titulem, takže to chce ještě trochu více. Dost ale teorie a pusťme se do této nejnovější epizody Star Trek: Nová Generace, jenž je zaměřená na dění v klingonském císařství. Vy jste jedním z mnoha adeptů na prestižní post člena elitní klingonské Čestné stráže, jejíž historie sahá do samých počátků císařství. Váš výcvik je ale náhle přerušen šokující informací. Během jednání Vysoké rady explodovala bomba, která zabila několik radních a členů Čestné stráže. Naštěstí předseda nejvyšší rady Gowron pokus o atentát přežil, stejně jako velitel Čestné stráže Korek. Okamžitě je nařízena akce proti atentátníkům, kteří se skrývají v hlavním městě. Jejich vypátráním a zlikvidováním ale akce nekončí, protože ukořistěné informace ukazují na rozvětvenější spiknutí. Například to, že najatí vrahové nedávno uprchli z přísně střežené věznice na asteroidu Rure Penthe, odkud se jen tak někdo nedostane. Proto tam jste tajně vyslán, abyste vše prověřil. Nejprve se musíte dostat skrz zamrzlé části asteroidu k vězení, abyste zjistili, že tam probíhá vzpoura, jež má zakrýt útěk vězňů, takovýto plán svědčí o spolupráci někoho zevnitř. Zjistíte, že za tím stojí sám správce věznice a to stojí nějaké peníze. Zrádce zabijete a vydáte se po další stopě, která směřuje k andorianské obchodní lodi Kor-Van, jenž má domovský přístav na pašerácké planetě Qualor II. Tam zjistíte, že v tom má prsty majitel lodi Thress, který se právě nachází na nedaleké vesmírné stanici, takže je třeba se tam nenápadně dostat, jako třeba schovat se do nákladového prostoru lodi, jež tam směřuje. Projdete stanici vevnitř i zvenku, ale jen zjistíte, že Thrass se zatím přesunul do své lodi. Vy zneškodníte komunikační centrum stanice a pomocí jedné z dopravních lodí se na Kor-Van také přesunete. Tam najdete a vyslechnete Thrasse a když se vás ten bídák pokusí uplatit, ukážete mu, jak končí všichni zrádci. Získáte další stopu, tam další jména a místa, zjistíte v tom spoluúčast klanu Durasů v čele s ďábelskými sestrami Lursou a B’etor, které vám před útěkem dají poslední klíč k spiknutí. Je necháte být a dostavíte se na závěrečné setkání s Klingonem, který byl ještě nedávno vaším vzorem, ale nyní je velezrádcem, takže zasluhuje jen smrt. Bude chráněn svými elitními muži, ale co, čest je na vaší straně a bojujete za císařství. Možná, že dnes je ten správný den na smrt. Tak tohle je ve stručnosti váš příběh. Vypadá dobře, že? A skoro stejně zajímavá je i celá hra. Říkám skoro, protože několik věcí kvalitu KHG sráží. Hra se rozprostírá přes nějakých pětadvacet úrovní (plus síťová hra nebo její botmatchová simulace na vašem kompu), jež se nacházejí v sedmi rozdílných prostředích. Začínáte ve městě, pokračujete přes ledovou vězeňskou planetu, šmelinářskou planetu, vesmírnou stanici a vesmírné koráby, tajný domov Durasů a finální zrádcovu pevnost. Nejen tímto popisem jsou rozdílné, ale především jejich konkrétním obsahem. Kdy se na ledové planetě pohybujete skutečně po ledu, takže vám to pěkně klouže a ve vodě bez speciálního obleku za chvíli zmrznete. Na základně pašeráků je plno skladišť, barů, rámusících nočních klubů a tišších veřejných domů (s „atraktivními“ modrými alienkami). Na stanici vás jen málo dělí od nekonečna vesmíru a když si obléknete skafandr a magnetické boty a jdete se projít po jejím povrchu, je to zas o něčem jiném. V pevnosti jsou strážní věže, spousta bytelných dveří, záludných pastí a samozřejmě spousty vojáků. Dokonce i naplň misí je zajímavá, kdy na lodi umisťujete nálože či aktivujete mechanismus na rozdělení oné lodi (abyste byli od té zaminované části co nejdále) nebo musíte zastavit řetězovou reakci reaktoru (který jste předtím poškodili). Ale konkrétní obsah je hodně stereotypní. Neboť vlastně v každé úrovni jsou dveře normálně přístupné, dveře na kartu a dveře otvíratelné odjinud (překvapivě z místnosti za dveřmi na kartu). Jinými slovy nehrozí vám prakticky žádný zásek, neboť tento systém hned prokouknete a těch pár odlišných „puzzlů“ spočívá ve zmáčknutí pár čudlů a následném otevření tajného vchodu. Díky čemuž se příběhová hodnota hry trochu vytrácí. Zvláště když animované mezisekvence (ať už enginové nebo renderované) nejsou nic extra a stačí tak akorát k vyprávění příběhu. Ale stejně jde hlavně o akci, kterou má na starosti Unreal. Takže grafika je prostě moc hezká, všemožné světelné a stínové efekty, které pomohly vytvořit živý svět Star Treku (i když voda je dost ubohá). Problematicky na tom je umělá inteligence, kdy někdy obdivujete, jak se nepřátelé krčí, uhýbají, utíkají, obkličují vás apod. A jindy je to zas k smíchu, když v místnosti zabijete jednoho klingona raketou a ten druhý tam v klidu stojí k vám zády, jako by se nechumelilo. Daleko lépe na tom jsou zbraně od sečné kudly dak’tahg či na blízko smrtelné čepele bat’leth, disruptorové pistole či pušky, přes granátomety a raketomety, po speciální sithhar blaster či ultramocný particle dispersal cannon. To vám ale moc neřekne, takže efektní je jejich vzhled, nabíjení, dva druhy střelby a její vzhled a účinky jako modré energetické koule, vyzmizíkování nepřítele, tepelně naváděné rakety, cannon má variaci na BFG a v druhém módu vystřelí raketu, která vytvoří malou černou díru, která začne vše do sebe vcucávat. Z grafického zpracování hry právě zbraňové efekty jsou nejefektnější. Prostě KHG je lepší než Unreal, což je možná ta hlavní informace, kterou jste chtěli slyšet. Má hezčí zbraně, design levelů, příběh a je více hratelný a pokud navíc patříte mezi Trekkies, už běžíte KHG koupit. Sice asi bude překonán Half-lifem či SiNem, ale v tuto chvíli žebříček 3D akčních her vede. Takže neváhejte a tuto explosivní akci hrajte, neboť pokud to krvácí, můžete to zabít a když ne, bude se to muset vyhodit do vzduchu. Tomáš Smolík, Level Přidáno: 1.4.2004 Použito se svolením časopisu Level. Seznam všech článků týkajících se hry Star Trek: The Next Generation Klingon Honor Guard najdete zde.