Spíte v cardassianském pyžamu? Máte romulanský přízvuk? Pižláte si kotlety klingonským kyrysem? Zdálo se vám někdy o intimním styku s kapitánem Picardem?

Pokud alespoň na jednu z těchto otázek můžete odpovědět kladně, pak jste zcela jistě na správném místě. Zajímavější ovšem bezpochyby je, že Bridge Commander může poměrně snadno okouzlit i ty, které nechává Jean-Lucovo spodní prádlo zcela chladnými, samozřejmě však že vřelý vztah k vesmírným simulátorům zůstává podmínkou.

Toto pro někoho možná překvapivé sdělení má své opodstatnění - za Star Trek: Bridge Commander totiž stojí velká jména filmového i herního průmyslu. Lawrence Holland a jeho Totally Games mají softotéku napěchovanou oblíbenými X-Wing tituly, tedy hrami, které (nejen) ve SCORE našly svou živnou půdu. Autor scénáře, D.C. Fontana, není sice velikánem Tarantinova ražení, ale to by zde asi jen stěží pomohlo - namísto toho má na svém kontě řádku seriálových epizod i knižních novel. Přidejte k tomu ještě hlas Patricka Stewarta (Picard) a Brenta Spinera (Data) a máme tu, alespoň na herní poměry, All Star team, který prostě něco slušného vytvořit musí.

Hned na počátku si povězme podstatnou věc. Ač Bridge Commander vypadá všelijak, velmi jemně dokonce balancuje na hranici adventure, akce a svým způsobem i strategie, nejde o nic jiného než kosmický simulátor, a to i přesto, že v poněkud širším a méně obvyklém smyslu slova, než na který jsme obyčejně zvyklí.

Hra začíná krátkým intrem, díky kterému se vlastně vy, jako bezejmenný první důstojník na U.S.S Dauntless, navlečete do kapitánských bačkor. Při vyšetřování podivných úkazů v systému Vesuvi dojde ke kolapsu hvězdy, přičemž následné peklo nepřežije jak nikdo z kolonistů, tak ani váš kapitán, toho času leštící křeslo v drobném průzkumném raketoplánu. Krátce poté jste jako nejvyšší živý důstojník na lodi uveden do vedoucí funkce a party může začít. Příběh celé hry přirozeně na tento nemilý úvodní incident přímo navazuje. Jak totiž záhy zjistíte, stejně jako tvář zpěvačky Cher ani exploze hvězdy nemusí být věc čistě přírodního charakteru. Kromě hlavního cíle, vyšetření celé záležitosti, se paralelně odvíjí i druhý minipříběh, v němž se snažíte získat sympatie a uznání posádky Dauntlessu.

Je až neuvěřitelné, nakolik se tvůrcům podařilo věrně se přiblížit k atmosféře seriálového zpracování. Celou loď ovládáte z můstku, přesněji řečeno z kapitánského křesla, interakcí se čtyřmi důstojníky odpovídajícími za jednotlivé systémy vašeho hvězdného plavidla. Komunikace samotná probíhá pomocí velmi vydařených a funkčních menu, orientace v nich není nejmenším problémem. Skrz přední průzor lodi, sloužící i jako obrazovka, lze snadno hovořit i s veliteli dalších lodí, hvězdných stanic a dalšími důležitými hráči na galaktické šachovnici.

Během první mise bude na palubě přítomen kapitán Picard a jeho prezence není zdaleka bezdůvodná, slouží totiž jako seznamovací večírek se vším, co U.S.S. Dauntless umí. Poněkud zkostnatělé slovo tutorial jsem zde nepoužil zcela záměrně, navozuje totiž atmosféru více či méně interaktivní nudy, doprovázené spoustou nepřehledných menu a neobratně vysvětlených principů. Namísto toho zde Picard zcela přirozeně působí jako povolaný rádce, kterého je možné se dotázat na všechno podstatné, na co jeho milý mentorský hlas také bez zdráhání odpoví. Přístup tvůrců je již v tomto bodě jak unikátní, tak i praktický a každopádně velmi podařený; není třeba velké zkušenosti a odhadu a je jasné, že tenhle kousek, tedy Bridge Commander, zřejmě bude cosi extra.

Komunikace s vašimi důstojníky je vlastně hlavní náplní hry. Na můstku je jich pět: science officer, helm officer, tactical officer, engineering officer a first officer. Loď ovládáte výhradně skrz ně a nutno dodat, že jednoduchost tohoto interface, zejména ve srovnání se všemi těmi překomplikovanými hrůzami, které jsme dosud viděli, doslova bije do očí. K oslovení potřebného oficíra totiž není třeba nic víc než krátký pohyb myší směrem k žádané osobě a stisknutí levého tlačítka. Nejenže surfování květnatými menu tu jednoduše nenajdete - pokud je tohle vaše hobby, otevřete si Windows registry - navíc si časem vytvoříte ke svým podřízeným bližší vztah.

Pojďme si nyní říci více o členech posádky. Tactical officer Felix Savali má, jak název jeho funkce napovídá, ve své kompetenci rozličné záležitosti bojového charakteru. Jelikož nebudu daleko od pravdy, pokud řeknu, že boj zaobírá více než 70 procent celé hry, je jisté, že právě jeho stanoviště bude tím nejvíce navštěvovaným. Oproti seriálovým zvyklostem je tato pozice taktického důstojníka umístěna v přední části můstku, ovšem je faktem, že by dávalo jen malý smysl na jedné straně vydávat mnohokrát časem tísněné pokyny a na straně druhé sledovat bleskový vývoj celé situace. Právě na místě taktického důstojníka se totiž dozvídáte vše potřebné o cílech ve vaší blízkosti, ať už přátelských, neutrálních či nepřátelských, a odsud také řídíte palbu vaší lodi za pomoci příkazů, jež jsou dobře známé z televizního seriálu. Velmi snadno lze zacílit konkrétní subsystémy cíle, ať už to jsou warp motory, generátor štítů či torpédové šachty, a také je radno, někdy dokonce i bezpodmínečně nutné této gurmánské možnosti využívat. Krom toho můžete kliknutím myši nastavit údernost vašich phaserů, počet vypouštěných torpéd nebo třeba iniciovat tractor beam. Váš důstojník přijímá i další taktické rozkazy týkající se typu útoku (přední, zadní, zespoda atd.) či vzdálenosti, jež si chcete od protivníka udržet.

Veškeré tyto úkoly vykonává taktický důstojník pomocí svých komplexních A.I. rutin, z čehož je jasné, že občas může být vhodnější a dokonce i efektivnější chopit se řízení palby sám a poskytnout mu během náročné bitvy čas na klidné, uměle inteligentní pokouřeníčko. Tato situace nebývá pravidlem, jelikož autoři v tomto směru neponechali nic náhodě, přesto občas k jistým potenciálně fatálním výpadkům jeho úsudku může dojít; zejména pak v situacích, v nichž má skloubit dva různorodé rozkazy, kupříkladu typu „útok seshora“ a „útok na delší vzdálenost“.

Ani v tento moment vás hra nenechá na holičkách – jak pohyb lodi, tak i řízení palby je možné ovládat zcela manuálně. Bez potíží lze volit náměr zaměřovacího kříže, vypouštět torpéda či pálit z na rozdílných místech umístěných phaserů, pokud si žádáte úplnou kontrolu, není nic snazšího než přepnout do externího pohledu a určovat polohu a rychlost lodi. Teoreticky se dá říct, že na samotný můstek není prakticky třeba vkročit a vše lze odehrát jen s pomocí vnější kamery, samozřejmě pak ale o valnou část pocitu z hřejivého kapitánského křesla přijdete – někomu to však vyhovovat může.

První důstojník Saffi Larsen má na starosti spíše administrativní úkony. Vyhlašuje stupně pohotovosti, disponuje záznamem všech dialogů a najdete tu i seznam vašich aktuálních úkolů. Krom toho funguje i jako poradce upozorňující na situace hraničící s pravidly a omezeními Hvězdné flotily a podobné momenty. Z hlediska designu hry pochopitelně, přesto však poněkud nezvykle vede většinu komunikace s ostatními postavami mimo vaši loď, a to namísto vás, kapitána.

Úkoly science officera Miguela Diaze jsou vcelku omezené – ovládá senzory dlouhého i krátkého dosahu a vypouští sondy. Podstatnější figurou je engineering officer Chief Brex zodpovídající za hladinu napájení jednotlivých subsystémů vaší lodi od zbraní přes štíty až po senzory a řídící opravy poškozených stanovišť. Není velkým překvapením, že pro přežití v boji a častokrát i mimo něj je právě manažering energie a stanovení priority oprav skutečně vitálním prvkem.

Obecné rozkazy, jako je nastavení kurzu, použití warp motorů, vstup na orbitu či dokování, vykonává Kiska LoMar, váš helm officer.

Jak je patrné, nejvážnější ambicí tvůrců bylo totální ponoření hráče do potíží, které zahřívání kapitánského křesla obnáší, a též do příběhu rozděleného do osmi plynule navazujících epizod. Každá epizoda sestává z úvodního úkolu, během toho ale vždy dojde k mnoha dalším událostem a seznam „objectives“ utěšeně roste. Rozmanité dějové zvraty jsou zde na denním pořádku a zdá se, že bez nich by hra takřka nemohla existovat. Jednotlivé úkoly jsou na první pohled velmi různorodé, nicméně zcela pochopitelně a v souladu se zaměřením hry takřka ve všech případech obnášejí mocné žhavení phaserů. Dokonce se dá bez výčitek říci, že mise založené na tichém, kradmém přístupu jsou vlastně docela nudné a v některých momentech až frustrující. Z části za to může fakt, že se hra ukládá sama ve zvolených bodech, dílem přispívá i poměrně vysoká obtížnost hry, která už na první úroveň – First Officer – rozhodně není pro ty, jimž se pohled na vyhřezlý klingonský mozek hnusí o moc víc než květákové placičky.

K dobrému ponoření do hry přispívá i dobrá grafika, a to i když vyniká poměrně kolísavou náladou. Lodě jsou zpracovány nadmíru podařeně, ostatně údajně byly použity i autentické modely z dílny filmového Paramountu, naproti tomu můstek a zejména jeho obyvatelé by snesli o mnoho více pozornosti. Animace obličeje totiž Paramount zřejmě poskytl také, i když si nejsme jisti, zdali „Návrat oživlé smrti“ nenatočil někdo jiný. Nikde není psáno, že do strnulých obličejů musíte zírat – za prvé to zas tak hrozné není a za druhé pohled na majestátně se pohybující gigantické kosmické lodě skutečně stojí za to.

Soundtrack je vynikající, některé pasáže dokonce citově připomínají nejpodařenější místa ze slavné série Wing Commander. Namluvení postav je vesměs velmi dobré, i když zrovna obyčejně skvělý Patrick Stewart vypadá, že si sem jen po obědě odskočil na odpolední siestu a mezi zuby mu ještě něco rýže zbylo. Potěší i skutečnost, že hra je stabilní a nepadá.

Bridge Commander je skvělou hrou, které se jen obtížně něco podstatného vytýká. Poněkud problematicky se nedají přeskočit kecací pasáže, které při opakovaném urputném pokusu o dokončení mise vyloženě nudí. Je pravdou, že pomocí klávesy „Backspace“ to naoko lze, případnou video komponentu rozhovoru (ohavný klingonský ksicht nejasně křepčící obrazovkou s nasraným Cardassianem) si však vždycky musíte zhlédnout. Znovu a znovu. Umělá inteligence vašich partnerů může místy také dělat potíže, i když tato věta jim věnuje více nevítané pozornosti, než by bylo zdrávo. Osm epizod není málo, ve spojení se skirmish módem a multiplayerem (v době odevzdání recenze do tiskárny ještě nefungují potřebné servery) však kampaň může na někoho působit dojmem nastavované kaše – zápletka je dobrá pro seriál, ale my jsme zvyklí na o něco vyšší tempo. Jak je ale vidět, nejde o zásadní problémy, které by zastínily to podstatné – Bridge Commander je vynikající a v mnohém unikátní hra, kterou by byl hřích neokusit.