Na počátku devadesátých let mohli hráči oslavit pětadvacáté narozeniny svého oblíbeného seriálu nejen prostřednictvím v našich končinách velmi dobře známé PC verze point’n’click adventury 25th Anniversary, ale rovněž s pomocí stejnojmenného akčně-dobrodružného titulu na konzoli Nintendo Entertainment System, který vyšel dokonce už o rok dříve. A je to možná právě tento roční odstup, který může za to, že spolu tyto dvě verze nemají v podstatě nic společného. Zapomeňte proto na vše, co jste o 25th Anniversary dosud věděli, a ponořte se do hlubin zcela jiného příběhu.

Události v NES verzi 25th Anniversary navazují na závěr dílu „A Piece of the Action“ (Podíl z akce) z Původní série, kdy doktor McCoy ztratí na planetě Sigma Iota 7 komunikátor. Když se do tohoto systému Enterprise po nějaké době vrátí, narazí na silné turbulence – konkrétně dimenzionální díru, která ji vtáhne do neznámé části vesmíru. Mise kapitána Kirka je proto jasná – musí se i se svou posádkou vrátit zpět do prostoru Spojené federace planet a zjistit, co se to v systému Sigma Iota děje. To pochopitelně nebude vůbec jednoduché, protože v cestě se jako naschvál rozkládá území Romulanského impéria, a aby toho nebylo málo, roztavili jste při pokusu o únik z dimenzionálního tunelu veškerou zásobu dilithiových krystalů, takže Enterprise funguje pouze na záložní energii. A tak když si hlavní cíl rozložíme do cílů dílčích, zjistíme, že klíčem k návratu domů je shromáždění dostatečného množství dilithia, abychom mohli použít warp pohon a energie nám vydržela po celou cestu.

Jak už tomu u podobných startrekových her bývá, děj se odehrává střídavě na palubě lodi a na povrchu nejrůznějších planet, na které se kapitán Kirk se svým doprovodem transportuje. V dostupné části vesmíru se nachází necelých třicet planet, ke každé z nich můžete zaletět a pokud vám to podmínky na povrchu dovolí, je možné se přenést dolů a prozkoumat terén. Ne každá planeta vám to umožní a ne každá planeta je z hlediska příběhu důležitá. Ještě štěstí, že Spock vás na zbytečnost průzkumu takových planet relativně zavčasu upozorní, takže se nemusíte plahočit pustou krajinou a hledat, jestli jste někde něco nepřehlédli. Když odškrábneme „to navíc“, zjistíme, že stačí zavítat „pouze“ na čtyři planety, což na první pohled nezní nijak slavně, ale nebojte se, zábavy si užijete i tak dost.

Na palubě Enterprise sledujete své okolí především z vlastního, tj. Kirkova pohledu, rozhlížíte se po můstku ze svého křesla a můžete komunikovat se svými podřízenými, zjišťovat aktuální situaci nebo jim vydat nějaký ten rozkaz. V této hře použitá ručně kreslená grafika je poměrně nezvyklá a ve startrekových hrách nevídaná, ale po nějakém čase si na ni lze zvyknout. Když pomineme komunikaci s osádkou můstku, která vám příliš zajímavých informací nepřinese, zjistíme, že nejzajímavější na této fázi hry je listování mapou okolního vesmíru, kde si můžete o každé z planet nechat zobrazit základní informace a následně se rozhodnout, zda se k ní vydáte či nikoliv (samozřejmě s přihlédnutím k tomu, jestli vám vystačí energie). V nabídce činností na můstku máte dále komunikaci s okolními loděmi, kterou však využijete pouze jednou a i to nakonec ve svém důsledku povede k bitvě s romulanským Dravcem. Což je kratochvíle poměrně zábavná a nepříliš obtížná a s pomocí fotonových torpéd a phaserových paprsků v kombinaci s hbitou navigací vám nebude činit žádné obtíže.

Zdaleka největší část svého dobrodružství strávíte pochopitelně na povrchu, případně pod povrchem, různých planet. S čestnou výjimkou prvního transportu si můžete složení svého výsadkého týmu určit sami. Stálici Jamese T. Kirka vždy doprovází další dvojice, přičemž nejčastěji to bude Spock s Kostrou. Nicméně občas bude nejen výhodnější, ale i nezbytné, abyste si do svého týmu přibrali například odborníka na geologii, na historii nebo bezpečnostního důstojníka. Cestou do transportní místnosti vám Spock v turbovýtahu předá poslední zajímavé informace a chvíli nato už se zhmotníte na planetě, po které se pohybujete v dvourozměrném/izometrickém provedení. Skladba prostředí je, jak se sluší a patří, rozmanitá – budete se brouzdat po kolena trávou, zavítáte do zatuchlých močálů, budete se proplétat mezi ostrými skalami a pochopitelně navštívíte i nějakou tu podzemní základnu, místní nálevnu s přidruženým pašeráckým doupětem, domorodou vesnici či zločinem prolezlé velkoměsto.

Svých společníků v týmu se můžete ptát na jejich názor a občas to není úplně od věci. Hlavní porci komunikace si však pochopitelně pro sebe vyhrazují rozhovory s různými cizinci – ať už je to šaman nebo náčelník domorodců, vůdce starobylé civilizace, velitel romulanského plavidla nebo někteří staří známí – Harcourt Fenton Mudd či mafiánský boss Oxmyx. Rozhovory jsou přísně lineární a nemůžete nijak ovlivňovat jejich tok. Tu se dozvíte něco zajímavého, co vás posune blíž splnění vašeho úkolu, onde vás dotyčná osoba požádá o pomoc, prostě klasika. Ke správné adventuře patří i sbírání a používání předmětů. Těch není v 25th Anniversary mnoho, a když už nějaký seberete, je poměrně jasné, k čemu slouží a kde by bylo nejlepší ho použít. Občas se můžete na chvíli zaseknout a nevědět hned co dál, pokud ale popřemýšlíte a vyzkoušíte pár věcí, které vás zrovna napadnou, bude vám cesta odsýpat mílovým krokem. Jak už tomu bývá, když se couráte po všech čertech, můžete občas narazit na nějakého toho nebezpečného protivníka. Mezi ně se v tomto případě řadí agresivní vegetace, krvežízniví červi, vzteklá psovitá stvoření z močálů, ale třeba i romulanští agenti nebo bezpečnostní roboti. Za tímto účelem bývají členové výsadkových týmů ozbrojeni ručním phaserem, který můžete standardně nastavit na zabití nebo omráčení, protože musíte mít neustále na paměti Základní směrnici. Přitom musíte často prokázat rychlé reakce a přesnou mušku, protože každý člen výsadkového týmu má jenom jedno zdraví, a když utrpí příliš rozsáhlá zranění, výsadek se raději vrátí zpět na Enterprise, což vás pochopitelně zpomalí.

S tím jak během výsadků shromažďujete stále větší zásobu dilithiových krystalů, přibližujete se ke svému původnímu cíli, planetě Sigma Iota 7, na které – jak již jistě tušíte – došlo kvůli McCoyově komunikátoru k nepěkné katastrofě, a tak vám nezbude než se pokusit o cestu zpět v čase a získat komunikátor zpět dřív, než bude moci napáchat nějakou škodu. Na tom zda se vám to podaří, závisí osud celé jedné civilizace.

O grafickém vzezření jsme se již bavili, ručně kreslená grafika působí docela roztomile, není sice přehnaně detailní, ale co potřebuje, to vyjádřit dokáže a svou rozmanitostí se neomrzí. Vzhledem k době vzniku a použité platformě nedisponuje hra žádným namluvením a zvukové efekty i hudba jsou na průměrné úrovni. Hra nabízí několik hudebních nápěvů, které se mění podle situace a které by se při delším hraní mohly omrzet, nicméně když se nikde nezaseknete, nemusíte mít obavu. Celkově vzato se jedná o další starší konzolovou hru, kterou vám dnes nic nebrání si užít, a za vyzkoušení dozajista stojí.